Ve formuli 1 se difuzor stal tématem číslo jedna. Sedm týmů si stěžovalo na tvarování vozů stájí Brawn GP, Williams a Toyota, které si pravidla vyložily důvtipněji než soupeři. Neobvyklé řešení jim přináší výrazné výhody. Ani se nechce věřit, co všechno může jedna technická vychytávka způsobit.
Difuzor měla i stodvacítka
Slovník cizích slov zná dva výklady difuzoru. První je vcelku jednoduchý: difuzor = rozptylovač. Druhá definice napoví víc. Podle ní je difuzor "trubice, kanál s plynule se zvětšujícím průřezem ve směru toku tekutiny".
Prvnímu výkladu vyhovuje mezi motoristy asi nejznámější aplikace difuzoru, v karburátoru, který měla auta ještě tak před dvaceti, pětadvaceti lety. Karburátor měla i nesmrtelná Škoda 120. Difuzor v karburátoru funguje tak, že umožňuje rozptýlení paliva v proudu vzduchu. Pro rýpaly dodejme, že samotné provedení tohoto kanálu může vyhovovat i druhé definici.
Pro pochopení funkce difuzoru je třeba trocha znalostí fyziky: difuzor v karburátoru využívá takzvaného Venturiho efektu, kdy je statický tlak v proudu vzduchu nižší než v nehybném okolí. Vzniká tak vlastně podtlak, který umožní tekutinu z okolí do proudu přisávat.
Aby se podvozek přisál
Venturiho efektu se ale využívá i v celkové konstrukci automobilu. Vzduch, který je přisáván pod podlahu vozu, se zde urychluje. Podle Bernoulliho rovnice, o níž jsme slyšeli ve fyzice na základní škole, má rychle proudící vzduch pod podlahou nižší tlak než je tlak okolní. Na automobil je tak vytvářena síla tlačící auto k vozovce (přítlak).
Tohoto efektu využívají i vozy Formule 1. Ty se navíc snaží jeho vliv maximalizovat. Říká se, že aerodynamika podvozku vytváří asi 40 procent celkového přítlaku monopostu.
Důležitým prvkem, který k vytváření přítlaku přispívá, je právě difuzor. Je to speciálně tvarovaná část naspodu zádi vozu. Difuzor je tedy vlastně směrem k zádi vozu se rozšiřující kanál. Přitom nemusí být zespodu uzavřený, jeho spodní část tvoří samotná vozovka.
Vzduch se v rozšiřujícím se difuzoru postupně zpomaluje, čímž opět narůstá jeho statický tlak. Může se tak zdát, že difuzor vlastně k celkové tvorbě přítlaku na automobil nijak nepřispívá. Naopak, že má spíše negativní účinek.
Jenže je to naopak. Difuzor má totiž za úkol zpomalit urychlený vzduch pod vozem zpět na rychlosti blízké okolnímu proudění. Díky tomu se pak vzduch přicházející zpod podvozku snáze mísí se vzduchem v úplavu (rozvířeném vzduchu) za autem. Hranice, na které se oba proudy mísí, je méně turbulentní.
To má dva praktické důsledky: difuzor tak usnadňuje proudění vzduchu pod vozem, a i když je umístěn až v zadní části vozu, usměrňuje proud vzduchu pod vozem prakticky v celé délce. Bez difuzoru by se urychlený vzduch z pod vozu snažil díky své vlastní rychlosti neřízeně "cpát ven". To by negativně ovlivnilo odpor vzduchu celého vozu a snížilo přítlak. Difuzor odpor vzduchu snižuje a napomáhá rychlému a usměrněnému proudění vzduchu pod vozem. Což přítlak právě zvyšuje.
